Josef Kajetán Tyl - Tvrdohlavá žena
Publikováno dne 29.6.2012

Tvrdohlavá žena

Josef Kajetán Tyl

255xstaženo
0x hodnoceno
Přidat k oblíbeným

Obsah knihy

Pěnkava, školní pomocník, se zamiloval do Terezky Jahelkové. Chtěl si ji vzít za ženu, ale její matka, mlynářka, o tom nechce ani slyšet. Pěnkava se tedy vypraví do světa. Zrovna v té době se rozhodne kníže krkonošských duchů, Zlatohlav, že se převleče za chudého poutníka a vydá se mezi lid. Cestou potkává Pěnkavu. Pěnkava se poutníkovi svěří se svým trápením a úmyslem odejít do světa. Zlatohlav mu poradí, aby se vrátil do mlýna a rozumně si s mlynářkou promluvil. Pěnkava poslechne a vrací se. Když přijde do mlýna, mlynářka zrovna není doma. Ale jen co se s Terezkou přivítá, otevřou se dveře a v nich mlynářka. Hned se pustí do Pěnkavy: "I ty bídný větrníku! Proto mě svrbělo pravé oko, když jsem vycházela z domu. Co tu člověče hledáte, co se to opovažujete?" Hned přibíhá vtipná a energická děvečka Madlenka a začne se obou zastávat. Tím ale mlynářku ještě víc rozzlobí a ta Madlenku propustí. Madlenka tedy odchází s čeledínem Kubou. Pěnkava se mlynářce pokouší vysvětlit, že má Terezku rád a že si ji chce vzít. Ale mlynářka je neoblomná. Umíní si, že ji dá jen tomu, kdo dokáže, že Terezku opravdu miluje. Zanedlouho je Pěnkava předvolán k majiteli panství pod krkonošskými horami, Hrdopyškovi. Ten chce, aby si Pěnkava vzal komornou své paní. Slíbí mu dát za to do opatrování školu. Pěnkava se sice o školu zajímá, ale komornou si vzít nechce. Když mu Hrdopyška řekne, že si ji vzít musí, Pěnkava se ukloní a odchází. Raději se školy vzdá. Zatím se po celé vesnici rozneslo, že si Pěnkava bude brát komornou. Terezka je z toho smutná, ale její matka se raduje. Zlatohlav a jeho pomocníci - skalní duchové Černobejl, Poledník a Matinoha - se domluví, že zapálí mlýn. Chtějí tím mlynářku obměkčit. Když je mlýn v plamenech, mlynářka běhá kolem plamene, běduje a volá Terezku. V tom se objeví Pěnkava a přináší Terezku. Mlynářka je štěstím bez sebe. Když se všichni vzpamatují z požáru, Pěnkava znovu žádá o svolení ke sňatku. Ale mlynářka odmítá. Podle ní není záchrana Terezky důkazem lásky, ale skutek křesťanského milosrdenství. Po požáru se matka s Terezkou vydávají do světa. Pěnkava jde s nimi. Na cestě se dostanou do hospody, jejíž majiteli jsou Kuba s Madlenkou. Zásluhou Zlatohlava se tam mlynářka setkává se svým mužem Nožejčkem. Ten mlynářku brzy po svatbě opustil a stal se toulavým šlejfířem. Nakonec vše dobře dopadne. Nožejček a mlynářka se spolu udobří a Pěnkava s Terezkou dostanou svolení, že se mohou konečně vzít.

O autorovi

Josef Kajetán Tyl
Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl

(4. února 1808, Kutná Hora – 11. července 1856, Plzeň), český dramatik, novinář a spisovatel. Po ukončení gymnázia nedokončil studium filozofie v Praze. Řadu let pracoval jako novinář, založil a řídil časopis Květy, dále Pražského posla a Selské noviny. Od roku 1846 dramatikem Stavovského divadla, později u kočovné divadelní společnosti. Jako politik členem Svatováclavského výboru, Slovanského sjezdu, zvolen poslancem říšského sněmu. Považován za zakladatele moderního českého divadla.

Dílo: Těžištěm byla dramatická tvorba: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834, pochází z ní česká hymna), Paní Marjánka, matka pluku (1845), Paličova dcera (1847), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847), Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud (1848), Jan Hus (1848), Žižka z Trocnova (1849), Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové (1849), Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec (1849), Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (1850). Próza nedosáhla takového úspěchu.

Podobná díla, která by Vás mohla zajímat