(26. února 1802, Besançon – 22. května 1885, Paříž), francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Od dětství se věnoval literatuře. Od podpory království postupně přešel k republikánům a posléze k myšlenkám liberálního socialismu. Angažoval se v politice. Jmenován šlechticem, přes počáteční podporu Napoleona III. za jeho vlády v dobrovolném exilu. V závěru života senátorem. Člen akademie věd.
Dílo: Rozsáhlé a mnohostranné dílo, hodně překládán do češtiny. Romány: Poslední den odsouzence (1829), Chrám Matky Boží v Paříži (1831), Bídníci (1862), Dělníci moře (1866), Muž, který se směje (1872), Devadesát tři (1874). Divadelní hry: Cromwell (1827), Lukrécie Borgis (1833), Marie Tudorova (1833), Ruy Blas (1838). Poezie: Východní zpěvy (1829), Zpěvy soumraku (1835), Legenda věků I–III (1859, 1877,1883), Čtvero proudů ducha (1881).
