Alois Jirásek - Psohlavci
Publikováno dne 29.6.2012

Psohlavci

Alois Jirásek

886xstaženo
3x hodnoceno
Přidat k oblíbeným

Obsah knihy

Chodové, statečný a otužilý pomezní lid v okolí Domažlic, střežili zemské hranice. Za to požívali různých výhod a práv – odjakživa byli lidem svobodným a byli poddáni pouze samému králi. Po Bílé Hoře se dostali Chodové do poddanství Trhanovských pánů z Lammingerů, kteří je násilně obraceli na katolickou víru. Jejich svobody neuznávali a nutili je do roboty. Chodové se bránili, ale marně. Koncem 17.století naposledy bojovali za svá práva. Lamminger totiž poručil pokácet starou mezní lípu na půdě chodského rolníka Jana Sladkého-Koziny. Kozina žil do té doby pokojným rodinným životem a byl svými druhy i matkou považován spíše za slabocha. Ale Kozina se Lammingerovi nečekaně vzepřel a správce i s čeledníky vyhnal. Tento skutek byl označen za odboj proti vrchnosti. Lamminger přikázal Kozinu s několika jinými sousedy zatknout. Při prohlídce našli vojáci v Kozinově statku truhlu s majestáty, které Lamminger přikázal spálit. Netušil však, že stará Kozinová ty nejdůležitější zachránila. Uvězněné sice Lamminger potom propustil, ale robotu Chodům přitížil. Tím ovšem posílil jejich odpor vůči sobě. Na základě zachráněných majestátů se Chodové domáhali uznání svých práv ve Vídni u samého císaře Leopolda. Zprávy odtud docházely zpočátku příznivé, ale Lamminger nelenil. Chodům ublížilo, když v masopustním úterý před trhanovským zámkem na potupu utopili v rybníce panský karabáč, o čemž Lamminger poslal do Vídně hodně zkreslenou zprávu. Konečně se komise ve Vídni negativně vyjádřila k chodské žádosti, ale Chodové se odvolali k apelačnímu soudu do Prahy. Vyslali tam své přední sousedy, mezi nimi Kozinu. Ale i do Prahy dosáhl Lammingerův vliv – poslední majestáty byly soudem zničeny a Chodům nařízeno, aby podepsali listinu, že jménem svých krajanů slibují Lammingerovi poslušnost a litují toho, co udělali. Zdrcení Chodové podepsali, až na Kozinu a jeho starého strýce, rychtáře Hrubého – ti proto zůstali ve vězení, kde však Hrubý zemřel. Mezitím se na Chodsku rozpoutala bouře, že muselo být povoláno vojsko. Odpor Chodů byl nakonec potlačen. Rozlícený Lamminger, nespokojený s mírným rozsudkem apelačního soudu, odevzdal svou při hrdelnímu soudu, který díky Lammingerově vlivu rozhodl, že jeden z odsouzených smí být oběšen - Lamminger si vybral Kozinu jako nejvýmluvnějšího a nejzapřísáhlejšího rebela, přestože Kozina Chody v jejich nenávisti mírnil, takže se s nimi často dostával do sporu - chtěl docílit chodských práv u soudu, nikoliv vzpourami a násilím. Rozsudek byl vykonán v Plzni roku 1695 a museli mu být na rozkaz Lammingera přítomni všichni Chodové. Kozina však před smrtí vyzval Lammingera do roka a do dne na boží soud. Kozinova smrt smířila starou Kozinovou s Kozinovou ženou a z Koziny učinila chodského hrdinu. Uplynul rok od Kozinovy popravy. Lamminger slaví, když tu náhle – skolen mrtvicí – umírá…

O autorovi

Alois Jirásek
Alois Jirásek

Alois Jirásek

(23. srpna 1851, Hronov – 12. března 1930, Praha), český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů. Po absolvování gymnázia vystudoval historii v Praze. Působil jako profesor na gymnáziích v Litomyšli a v Praze. Působil i v politice. V květnu 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů, zúčastnil se vyhlášení samostatnosti 28.října 1918, byl poslancem Revolučního národního shromáždění a poté senátorem v Národním shromáždění.

Dílo: Je pokládán za tvůrce českého historického realistického románu. Nevyhnul se však určité idealizaci českého národa. Těžištěm jeho díla jsou romány a povídky zachycující tři období českých dějin: – husitství: Maryla (1885), Mezi proudy (trilogie, 1887–1890), Z Čech až na konec světa (1890), Proti všem (1894), Bratrstvo (trilogie, 1900–1909), Husitský král (dvojdílný, 1920-1930, nedokončen) – doba pobělohorská: Skaláci (1874), Psohlavci (1884), Skály (1886), Temno (1914), – národní obrození: Filosofská historie (1877), F.L.Věk (pentalogie, 1888–1906), U nás (tetralogie, 1889–1903). Ostatní: Staré pověsti české (1894), divadelní hry Vojnarka (1891), Lucerna (1905), historické hry Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé.

Podobná díla, která by Vás mohla zajímat