Alois Jirásek - Filosofská historie
Publikováno dne 29.6.2012

Filosofská historie

Alois Jirásek

565xstaženo
4x hodnoceno
Přidat k oblíbeným

Obsah knihy

U vážené slečny Elis, nazývané matkou studentů, přebývali v době Filozofské historie čtyři filozofové – vlastenecký Vavřena, veselý Frybort z Hané, vykrmený dříč Zelenka a podivín Špína, hodný člověk, ale nešťastný. Slečna Elis byla důvěrnicí svých studentů. Věděla o všech jejich strastech a bolestech v koleji, věděla však také, že Frybort má rád pekařovic hezkou Márinku, do které se nešťastně zamiloval i Špína, a Vavřena že si zamiloval něžnou Lenku, aktuárovu schovanku. Obě dívky slečnu Elis občas navštěvovaly. Slečna Elis si zvláště zamilovala citlivou a vlasteneckou Lenku, sirotka po venkovském faráři, kterého kdysi milovala. Lenka žila jako Popelka u svého příbuzného, aktuára Roubínka, konzervativního úředníka, kde ji poznal na soukromých hodinách filozof Vavřena. Na jaře 1847 nastal mezi filozofy v Litomyšli zvláštní ruch. Běželo o tajné spiknutí – proti profesorskému zákazu slavili hlučně 1.máj, tedy majáles. Přestože se schylovalo k trestání neposlušných studentů, nakonec vše dobře dopadlo - na straně studentů stál nejen samotný rektor a starý vážený pan páter, ale i mnoho měšťanů, a hlavně zámecký pán, jehož nadchla studentská odvaha a horká krev. Školní rok skončil pro většinu mladých studentů úspěšnými zkouškami - pouze sirotek Špína u zkoušek propadl. Bez rodičů, bez zázemí a bez peněz, trpící nešťastnou láskou, se rozhodl pro odchod do kláštera. Rok 1848 zastihl studenty již připravené a naladěné k revoluci. Kromě studenta Zelenky, kterého nezajímalo nic jiného, než jak si vynahradí všechna léta studentského odříkání, Frybort a Vavřena spolu s ostatními studenty utvořili studentské legie. Také litomyšlští občané vstoupili do ozbrojené gardy, rovněž i na zámku, kde se k všeobecnému veselí musel producírovat i aktuár Roubínek. A když vypukly v Praze památné svatodušní bouře, spěchali studenti slečny Elis, Frybort a Vavřena, Praze na pomoc. Bojovali ve studentských legiích na barikádách, na kterých se setkali i se svým někdejším přítelem Špínou, mladým mnichem - ten zde ale nalezl smrt. Ani aktuár Roubínek se nedožil konce revoluce - nezemřel však na barikádách, ale doma, na těžkou nemoc. Po nešťastném zakončení bouří se Vavřena a Frybort zachránili útěkem z Prahy a ukrývali se na venkově. A když se vše utišilo a přestalo pronásledování, přijel si mladý student z Hané do Litomyšle pro svou Márinku a za několik let i lékař Vavřena pro svou Lenku.

O autorovi

Alois Jirásek
Alois Jirásek

Alois Jirásek

(23. srpna 1851, Hronov – 12. března 1930, Praha), český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů. Po absolvování gymnázia vystudoval historii v Praze. Působil jako profesor na gymnáziích v Litomyšli a v Praze. Působil i v politice. V květnu 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů, zúčastnil se vyhlášení samostatnosti 28.října 1918, byl poslancem Revolučního národního shromáždění a poté senátorem v Národním shromáždění.

Dílo: Je pokládán za tvůrce českého historického realistického románu. Nevyhnul se však určité idealizaci českého národa. Těžištěm jeho díla jsou romány a povídky zachycující tři období českých dějin: – husitství: Maryla (1885), Mezi proudy (trilogie, 1887–1890), Z Čech až na konec světa (1890), Proti všem (1894), Bratrstvo (trilogie, 1900–1909), Husitský král (dvojdílný, 1920-1930, nedokončen) – doba pobělohorská: Skaláci (1874), Psohlavci (1884), Skály (1886), Temno (1914), – národní obrození: Filosofská historie (1877), F.L.Věk (pentalogie, 1888–1906), U nás (tetralogie, 1889–1903). Ostatní: Staré pověsti české (1894), divadelní hry Vojnarka (1891), Lucerna (1905), historické hry Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé.

Podobná díla, která by Vás mohla zajímat