Ladislav Stroupežnický - Naši furianti
Publikováno dne 29.6.2012

Naši furianti

Ladislav Stroupežnický

446xstaženo
1x hodnoceno
Přidat k oblíbeným

Obsah knihy

Tato hra má přes třicet účinkujících a její konflikt je prostý. Vysloužilec Bláha po dvanácti letech vojenské služby žádá honického starostu Dubského o místo ponocného. Ten mu i se svou ženou tento post přeje. Ale ročních 130 zlatých by se hodilo i úlisnému krejčímu Fialovi. Jak ve dne šít a v noci hlídat sice neví, ale se svými sedmi dětmi se musí ohánět. Při sporech často nejde o dobro věci, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský a Bušek. Ti jsou však právě v nevůli dík sporu o věno a Dubského navíc štve, že Bušek pytlačí. Je jisté, že obci by svobodný voják prospěl lépe, ale Bušek nemůže Bláhovi odpustit, že si spolu s kamarádem-ševcem Habršperkem zakládají na svém rozhledu. Oba zamlada poznali svět a sedláky, z nichž "žádnej nepřišel dál než do Strakonic", mají je za nevzdělance, což je případ právě Buška. Ten tedy přeje Fialovi. Vychytralý krejčík má vymyšleno několik lstí, jak soupeře poškodit na cti a tak získat jeho hlasy. Pomluví ho ženě radního Šumbala, známého karbaníka, který manželce slíbil, že s kartami skončil. Namluví jí, že Bláha jejího muže znovu svedl ke hrám. Dále navede dceru Kristýnu, aby napsala a vyvěsila paličský list: "Jestli nezvolí hromada za ponocnýho Bláhu - na ves sedne ze čtyř stran červenej kohout ..." Průhledná intrika na čas uškodí Bláhovi, ale když jde do tuhého, dokáže vtipný Habršperk že byl výhružný list psán Kristýninou rukou. Věc pak vezme rázně do rukou selka Dupská. Přiměje Fialu k doznání špatnosti a výbor se konečně rozhodne pro Bláhu. Bušek si mezitím odskočí zapytlačit, přičemž zabije zajíčka. Nebyl tedy přítomen odhalení viníka a žádá zopakování vyšetřování. To vše děla proto, že nemá Bláhu rád, protože ten mu kdysi řekl, že je nevzdělanec. Dojde k hádce, kdy starosta a první radní zruší den předem smluvený sňatek jejich dvou dětí, Venci a Verunky. Ti jsou oba zoufalí a Václav, pro kterého život bez ní nemá smysl, odchází na vojnu. Spor přeruší příchod četníka, který zjišťuje, kdo u panského lesa střílel. Habršperk pytláka viděl, ale slíbí Buškovi, že ho neprozradí, když se omluví Dubskému, dětem dovolí svatbu a uzná, že se v Bláhovi mýlil. On však odmítne, ale švec mu dá šanci a při výslechu svou odpovědí vesele napíná četníka i prvního radního. Ten si pak uvědomí ostudu, kterou by mu a rodině uvěznění způsobilo a souhlasí s danými podmínkami. Habršperk pak četníkovi tvrdí, že si řemeslem zkazil oči a je skoro slepý, takže střelce nepoznal. Kniha končí Václavovým návratem (daleko nedošel) a jeho znovushledáním s Verunkou.

O autorovi

Ladislav Stroupežnický
Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický

(6. ledna 1850, Cerhonice u Písku – 11. srpna 1892, Praha), český dramatik, dramaturg Národního divadla. Nedosáhl žádného vzdělání (pouze dvě třídy reálného gymnázia). Pracoval jako archivář na premonstrátském statku v Cerhonicích, poté na pražském magistrátu a redaktor Humoristických listů. Od roku 1882 první dramaturg Národního divadla.

Dílo: Psal zejména divadelní hry: Černé duše (1887), Naši furianti (1887), Zvíkovský rarášek (1883), Paní mincmistrová (1885), V panském čeledníku (1887), Václav Hrobnický z Hrobnic (1888), Zkažená krev (1891), Na Valdštejnské šachtě (1892). Poezie a próza: Humoristické čtení (1875), Rozmarné historky (1879), Synové grafitového rytíře (1881), Z Prahy a venkova (1891).

Další díla autora

Žádné další knihy

Podobná díla, která by Vás mohla zajímat