Seznamte se s Františkem Kalendou
Seznamte se s Františkem Kalendou

Miluji vyprávět příběhy, říká autor historických románů František Kalenda

30.10.2012

eBookEater.cz vám přináší exkluzivní a zajímavý rozhovor s mladým a velmi talentovaným spisovatelem Františkem Kalendou.

Františku, v pouhých 22 letech už máte na svém kontě 2 úspěšně vydané romány a zkušenosti, které Vám mohou závidět o generaci starší autoři. Jak jste se k psaní dostal?

Vlastně z nutnosti. Psát jsem se naučil ještě dřív než číst a po přečtení prvních knih jsem se nedokázal udržet. Musel jsem vytvořit něco vlastního. Kvalita byla úměrná věku, takže každou povídku jsem zhruba po roce znechuceně roztrhal a hluboce se styděl za tu hrůzu. Bohužel! Dnes bych si svoje hrůzy přečetl rád.

Vaší parketou je psaní historických románů. Co Vás na psaní nejvíce baví a co Vám psaní přináší?

Psaní je jenom poslední krok v dlouhém procesu a na jeho začátku je vytváření příběhu. Vždycky jsem miloval příběhy poslouchat a miluji je i vyprávět. Psaním samotným se příběh navíc mění pod rukama a vzniká něco, o čem ani sám autor neměl ponětí. Takže mě baví zjišťovat, co jsem to vlastně vytvořil. Máloco navíc dokáže spolehlivěji léčit naštvanost.

Vaše prvotina Despota je historický detektivní román, v němž není nouze o palácové intriky a krevní mstu. Kde jste čerpal inspiraci?

Když pominu každodenní politickou realitu, tak určitě z historie dokonale neznámého poloostrovu jménem Mani. Je to jeden z „prstů“ Peloponésu, kam utíkali urození Řekové po tureckém vpádu a museli se natlačit na strašně malém a vyprahlém území. Všechny ty kdysi slavné šlechtické rody se mezi sebou svářely o kousky neúrodné půdy a krevní msta byla na denním pořádku. Dodnes po sobě ostatně rody zanechaly stovky obytných věží rozesetých po krajině, které si vzájemně obléhali a ničili, zatímco se jim Turci smáli. Ani dnešní obyvatelé se příliš neliší od drsných předků a nůž mají vždycky po ruce.

Despota se dotýká rovněž tématu náboženství. Jakou roli podle Vás hraje náboženství v dnešním světě, a nechtěl byste se někdy v budoucnu stát pražským arcibiskupem?

Mám blízko spíš k františkánům než dominikánům, a ti se většinou nestávali arcibiskupy. Naopak stávali na hranici. Co se role náboženství týče, je pořád stejně nezastupitelná; jenom pro některé lidi přestalo být náboženstvím třeba křesťanství a nahradilo ho uctívání televize. Nebo peněz. S nadsázkou řečeno ti, kteří si ve středověku představovali boha jako stroj na štěstí, se dnes stejně nadšeně uchylují ke kartářkám. Kriticky přemýšlející lidé si ani před staletími nemysleli, že stačí vtlačit božstvu do chřtánu pár modliteb a z něj za to vypadne dům a krásná manželka.

V minulém týdnu jste oficiálně představil další román s tajuplným názvem Ordál. Můžete čtenářům představit své dílo?

Asi bych měl nejdřív vysvětlit, že „ordál“ znamená boží soud, ve středověku tedy určitou formu justičního procesu. Žalobce a obhájce se například utkali v souboji a vítěz souboje byl i vítězem soudu; bůh rozhodl prostřednictvím mečů. V kontextu knihy se však jedná především o soud a zkoušku hlavního hrdiny, kterým je mladý šlechtic Samuel. Ten musí kvůli konfliktům s macechou a připravený o dědictví odejít, aby hledal ochranu u svého strýce. Jenže strýcova rodina není zrovna pověstná svým duševním zdravím a na jeho panství začne docházet k únosům a dokonce vraždám. Samuel tedy zjistí, že nemůže dál ustupovat. Navíc ani není kam, protože všechno se děje na pozadí postupující tatarské invaze, která obrátila Evropu v popel. Všichni věří, že konec světa je nadosah. A pro hlavního hrdinu dost možná je.

Na svých webových stránkách píšete i pohádky, a to pro zvlášť zlobivé děti. Co Vás na tomto tématu baví a v čem se psaní pohádek liší od historických románů?

Baví mě dětem vyprávět, třeba je i trochu postrašit. A hlavně jim dát skutečné promyšlené příběhy, které si můžou představit a prožít je spolu se mnou. V dnešní době se dětem servírují retardovaná schémata tulících se břichatých mimozemšťanů. Příběh zmizel, protože spousta tvůrců dětských knih a pořadů si myslí, že děti nemají mozek. Že potřebují vidět nějakou zkroucenou verzi reality, kde se mají všichni rádi. Blbost. Děti mají právo na stejně dobré a realistické příběhy jako dospělí. Takže jediný rozdíl mezi psaním pohádky a historického románu pro mě je to, že se snažím být srozumitelnější. Ale ne primitivnější.

Pracujete v současné době na nějakém novém díle?

Příběh pro děti jsem dopsal před několika dny, takže budu pracovat hlavně na tom, abych ho před případným knižním vydáním maximálně vylepšil. Bohužel moje povaha je taková, že při každé příležitosti zas přemýšlím, co budu psát dál. Zřejmě bych měl psát diplomku, jenže to není zrovna dobrodružství.

Příběhy z historie se v současné době těší velké oblibě, což dokumentuje například i velký úspěch seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Co podle Vás lidi na tomto žánru tak fascinuje a bude tento boom pokračovat i v budoucnu?

Myslím, že to není otázka žánru, spíš autora. V literatuře se po několika letech vždycky objeví někdo výjimečný, taková nová hvězda, která udá tón, a ostatní ho následují. Ať už kvalitně nebo vyloženě pro peníze. Ještě před několika lety to byla Rowlingová a stačí si vzpomenout, kolik se vyrojilo čarodějnic. A George R. R. Martin, autor Hry o trůny, je určitě jeden z takových spisovatelů, kteří svým talentem dokáží udat tón a strhnout pozornost třeba k historickým příběhům. Takže záleží na tom, kdo bude ta příští osobnost; za dva roky třeba dostanu stejnou otázku na fascinaci magickým románem. Jenom doufám, že to zas nebudou upíři. Těch mám dost na pár staletí dopředu.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Chtěl byste se naplno věnovat literatuře nebo Vás láká i zcela jiná oblast?

Naplno se věnovat literatuře u nás bohužel moc dobře nejde. Dokážou to asi tři lidé, a to za cenu výrazně vyššího množství než úrovně. Na to doufám nemám žaludek. Chci se určitě dál zabývat historií i z vědeckého hlediska, překládat a učit jazyky. Mám nepřekonatelnou slabost pro portugalštinu, takže doufám, že jednou dostanu příležitost strávit víc času v Portugalsku a třeba i v Brazílii. Nebo na Východním Timoru. Tam je středověk docela živý a co může být lepší inspirace pro psaní?

Děkujeme za Váš čas a odpovědi a těšíme na další Vaši tvorbu.

Více informací o Františku Kalendovi naleznete v jeho profilu na stránkách eBookEater.cz nebo na jeho stránkách www.despota.info.