Eva Brabcová to se slovy umí!
Eva Brabcová to se slovy umí!

Eva Brabcová, autorka knih plných nezapomenutelného humoru

11.6.2012 Redakce

Eva Brabcová patří mezi spisovatelky, v jejichž knihách naleznete opravdu nezapomenutelný humor vystříbřený tak nekompromisně, že budete na její věty vzpomínat ještě dlouhou dobu a chtít je číst stále dokola. Se slovy to prostě umí! Co o sobě prozradila?

Jste autorkou dvanácti knih. Jedna z nich, Papoušek na smetaně, je také na našem Ebookforu. Co tomuto projektu říkáte?

Je to skvělá věc a příležitost pro všechny, jimž je literární tvorba blízká, jak se o své texty podělit se čtenáři a nepsat jen do šuplíku. Řada spisovatelů a literátů tak začínala a ebook je novým směrem na rozcestí, kudy se vydat k uskutečnění snu – najít své čtenáře. Měla jsem možnost maličko nakouknout pod vaši pokličku a některé z textů jsou skutečně víc než dobré.

Asi každý autor chce svým dílem cosi předat. Zamyšlení, pobavení, hloubku lidských citů. Platí něco z toho i pro vás?

Moje knížky jsou určené především ženám. Jejich cílem je pobavit, dodat životní optimismus a pokusit se čtenářky přesvědčit, že na hroucení se a házení flinty do žita je vždycky času dost. Jak ráda říkávám – věk je jenom pomluva rodného listu, úsměv je živá voda a přání, i zdánlivě nesplnitelná, jsou od toho, aby se plnila. Je jen zapotřebí udělat ten první krok.

Papoušek na smetaně, Žena s. r. o., Momentálně mladá, Žena v (kon) kurzu, Papoušek v aspiku…to jen pár názvů vašich knížek, které skutečně napovídají, že to žádná dramata nebudou. Jak jste došla právě k rozhodnutí, že humor a nadsázka budou „vaší parketou“?

Kdyby nad mou kolébkou stály sudičky, řekla bych, že to je dílo některé z nich. Humorný styl psaní se u mě projevil už v dětství, kdy v mých tehdejších pohádkách pan král za zachráněnou dceru nedal půlku království, ale karton cigaret a Honza nenabídl hladové babičce v lese krajíc chleba, ale víno, aby byla veselejší.

Do jaké míry autor při psaní může spekulovat, co čtenáře zaujme?

Když chcete svým čtenářům něco sdělit, je nutné se zamyslet nad tím, zda je to může a bude zajímat a bavit. Kdo si rád ve volném čase, kterého je pořád méně, přečte depresivní příběh se špatným koncem? Lidi potěší, když hrdinové prožívající podobné těžkosti jako oni, se s problémy perou s nadhledem a nevzdávají se. Je to taková malá motivace k překonávání Taxisů, které nám život staví do cesty. Navíc ve svých příbězích čerpám ze života, takže moji hrdinové a hrdinky, kteří vidí sklenici zpola plnou, nikoliv poloprázdnou, opravdu existují.

Bez nadsázky by to ale nešlo…

Základy jsou z reality a jednotlivá patra z nadsázky. Střechou je pak to, že se to všechno dohromady může přihodit každému.

Téměř v každé vaší knize figuruje nějaké zvíře. Údajně jste původně chtěla být veterinářkou?

Veterinářkou, nebo spisovatelkou. To první se mi díky mé tehdejší mladistvé nerozvážnosti nepodařilo. Tak moc mi záleželo na tom, abych se na školu dostala, že jsem nevěřila ani prstům své ruky, které ukazovaly, že jedna a jedna jsou dvě a přijímací test jsem raději opsala. Byl chybný… ale asi to tak mělo být, protože moje druhé přání se mi nakonec splnilo. Zvířata mě však provází celým životem, doma se mi pod nohama motají psi, ve stáji se (mi) řehtá kobylka Sorta a z klece mi nadává papoušek.

Knižní trh je dnes téměř přesycený, můžeme mít knížku, na kterou jen pomyslíme. Neříkáte si: proč psát, když už všechno zřejmě bylo napsáno?

Knižní trh je sice dnes možná až přesycený, ale můžeme sdílet příběhy lidí z celého světa, což je fajn. A proč psát a nemyslet na to, jestli už nebylo vše napsáno? Myslím si, že průšvihy i radosti slečny Novákové jsou české čtenářce svým způsobem přeci jen bližší než maléry a povyražení slečny Mc Jonesové. Příběhů, které vám ukáží, že ve šlamastice života nejste sami, není nikdy dost a i já si takové moc ráda přečtu.